Rodiče a Já

Téma věčné, vděčné, či nevděčné?
Problémy v rodinách jsou věčné? Hádala se neustále i má prababička s její maminkou, nebo jsem jen já vyjímka?
Přijdu domů a hned nastanou problémy. Neumyla jsem nádobí, neuklidila jsem si pokoj. Každý den to samé. Udělám někdy něco správně? Nebo mě do konce života bude někdo uhánět, že jsem si neuklidila talíř ze stolu? Kdy konečně přijdu domů a bude vše jak má? Budu stejná, až budu mít své děti? Za pár let, až budu mít děti, si na mě určitě budou také stěžovat, jaká jsem historická kvůli kravinkám. Ale co jim na to budu moct odpovědět? Tyhle problémy jsem měla i já, a ani tvé děti se jim nevyhnou.
Puberta přepadla snad každého, že? I moji rodiče ji měli. Tak proč prostě nedokážou pochopit, že já nejsem vyjímka? Že jsem stejná jako oni. Že udělám stejné blbosti jako oni.
Ano, hádáme se pořád. Vždycky budou nějaké problémy. Ale jinak to snad ani nejde, ne? Bez hádek by to prostě nešlo! Pohádáme se, pak se ale za chvilku usmíříme. Mám ráda své rodiče a bez nich bych nic nedokázala. Vždyť oni mě naučili chodit, podle nich jsem se naučila mluvit. Díky nim můžu dělat své zájmy a to co mě baví.
Takže co z toho vyplívá? Hádky byly, jsou a budou. Na tom už nic nezmůžeme. Hádky jsou, ale jen malým odvětvým toho, co jiného rodiče a já máme. Máme klid, rodinu, pohodlí, lásku, bezpečí, důvěru. A za to vše jsem neskutečně vděčná.