Story // New Life / 2. Part - Nový kluk v životě

Když jsem se probudila bylo osm hodin. Protáhla jsem se a jako vždy jsem s chutí vyskočila z postele. Ale né z mojí tvrdé postele, ale z mé nové postele. Byla strašně velká a měkká. Spalo se na ni jako v pohádce. Večer za mnou mamka přišla a ukázala mi ještě jedny dveře za mým pokojem. Byla ta obrovská šatna, kde jsem měla spoustu nových kousků. Došla jsem tam a začla jsem vybírat. Stála jsem tam asi deset minut, než jsem se tam zorijentovala a pak jsem si vybrala černé úzké legíny, červené tílko a přes to žlutou mikinu. Pak jsem přešla do své koupelny, udělala jsem si vysoký culík a mohla jsem vyrazit. Seběhla jsem schody a viděla jsem mamku v kuchyni. ,,Dobré ráno, mami.“ Usmála se. ,,Dobré ráno. Jdeš běhat?“ Přikývla jsem. ,,Hlavně se neztrať.“ Obě jsme se zasmáli a pak jsem vyběhla z domu. Chvíli jsem se rozhlíšela a nakonec jsem zabočila doprava a běžela jsem kolem všech těch domů. Všechny byli stejně obrovské a stejně úžasné jako ten náš. Koukala jsem se kolem, ale né před sebe. Najednou jsem do nečeho narazila a skácela jsem se k zemi. Přiběhl ke mně kluk a pomohl mi vstát. ,,Jsi v pohodě?“ Oklepala jsem se. ,,Jo jsem. Ale nechápu kde se ten sloup tady vzal.“ Oba jsme se zasmáli. ,,Jsem Cortny. Včera jsme se přistěhovali.“ Podala jsem mu ruku. Stiskl ji. ,,Já jsem Nick. Bydlím naproti vám. Všiml jsem si, že se včera někdo přistěhoval. Dneska čekejte návštěvu mojí mamky s koláčky.“ Zase jsme se zasmáli. ,,Ty nejsi z Ameriky, že? Máš jiný přízvuk.“ ,,Pocházím z Itálie. Z malé vesničky, kde se všichni znaj. Je to tam jiné, než tady.“ Mrkla jsem na něj. ,,No v centru je to chaotické, ale v téhle části se taky skoro všichni známe. Nebudete pořádat přivítací večírek?“ Zamračila jsem se. ,,Přiví- co?“ Usmál se. ,,Přivítací večírek. Skoro všichni ho pořádaj když se sem přistěhujou. A pozvou všechny z okolí.“ ,,Dobře. Vzkážu to mamce.“ Usmála jsem se. ,,Ale teď už musím jít.“ Už jsem se chtěla rozběhnout, když mě zastavil. ,,Můžu jít s tebou? Když bydlím naproti.“ ,,Jasně, že můžeš. Vůbec mi to nedošlo.“ Cestou jsme si povídali o mojí rodině a o Itálii. Když jsme přišli před náš dům, už tam byla Nickovo mamka s koláčky. ,,Já ti to říkal.“ Postrčil do mě. Zase jsme se zasmáli. ,,Cortny, tohle je paní Brownová. Donesla nám koláčky na přivítanou a prý bude v jejím domě párty na naší počest.“ Podívala jsem se na Nicka a zasmála jsem se. ,,Mami, tohle je Nick Brown. Bežěla jsem, narazila jsem do sloupu a Nick mi pomohl.“ Pak jsem se otočila na Nickovo mamku: ,,Těší mě, paní Brownová.“ Usmála se a podala mi ruku. ,,Jsi moc milá a krásná, Cortny.“ Usmála jsem se. ,,Děkuju.“ Chvíli jsme bez tišně stáli a pak se ozvala mamka: ,,Nicku, nemohl by si provést Cortny po New Yourku a ukázat jí krásy tohohle města? Měla z toho celkem strach. Ale myslím si, že když bude mít tak krásný doprovod, nebude odmlouvat.“ Vyvalila jsem na ni oči. ,,Mami...“ ,,Moc rád provedu vaši dceru po městě. V jednu tě vyzvednu, jo?“ Usmála jsem se a přikývla jsem. Pak jsem odešla do domu.

V jednu hodinu, jak slíbil, zazvonil Nick. Mamka mu otevřela a začala si s ním povídat. Přistoupila jsem k zrcadlu. Na sobě jsem měla černé kraťasy, modré tílko a černé bolérko. Vlasy jsem si narovnala a nechala je volně padat po zádech. Sešla jsem schody a viděla jsem jak Nick přestal mluvit, nechal otevřenou pusu dokořán a koukal na mě. ,,Ahoj Nicku.“ Chvíli ještě koukal a pak promluvil: ,,M-mo-moc ti to sluší.“ Usmála jsem se. ,,Děkuju. Jdeme?“ Přikývl. Vzala jsem si černé žabky a mohli jsme vyrazit.

,,Nemusel si mě brát na tu procházku. Mamka to jen tak řekla. Já bych to pochopila, kdybys se mnou nešel.“ Šli jsme zrovna z centra. ,,Já s tebou chtěl jít a moc jsem si to užil.“ Usmál se na mě. Málem jsem se rozplynula, byl úžasný. ,,Tak jsme doma.“ Jen tak jsme stáli před naším domem , povídali si a koukali jsme se na sebe. ,,Ten večírek bude zítra. Doufám, že přijdeš.“ ,,Jasně, že přijdu! Blázníš? Tvoje mamka to dělá kvůli nám a já bych byla zavřená doma? Jen doufám, že ty tam budeš.“ Usmál se. ,,Jasně, že tam budu. Už teď se teším.“ Přiblížil se ke mně. Čekal jestli se neodvrátím. Já jsem se jen blíž naklonila a on mě něžně políbil. ,,Tak zítra?“ Byla jsem ještě vyjevená z toho polibku. Přikývla jsem.